Motivace
Může za to zřejmě ona zvláštní svoboda projevu, kterou člověk v hospodě
cítí, ale pravdou je, že většina osudových rozhodnutí se rodí právě v
restauračním zařízení, hospůdce. Rozebírají se tu možnosti seznámení či rozchodů,
zakládají se strany, připravují atentáty, domlouvají defraudace a občas se v
tomto magickém prostoru naplánuje výprava kamsi: na koupání do lomu, na kolo k Okoři,
na lyže do Jeseníků a jednou za mnoho let třeba na několikaměsíční cestu Afrikou od
severu k jihu ve veteránu, který má ty nejlepší roky dávno za sebou. Nápad na tu
naší vznikl jednoho vlahého večera, kdy se dva dlouholetí kamarádi shodli, že by
rádi zažili něco, o čem budou moct vyprávět vnoučatům, nebo o čem se bude psát
v novinách v rubrice: „Ztráty a nálezy – kufry, kočárky, cestovatelé“.
Nápad vyrazit, něco zažít se tedy dostavil. Kam? Plán byl jasný, někam pryč od civilizace.
Někam, kde se ráno člověk probudí a jedinou starostí bude, kde sehnat nezávadnou vodu, trochu
jídla a benzín, ve kterém je alespoň nějaké množství oktanu. Někam, kde se nedá jen tak
otevřít průvodce a rozhodnout se, že dnes se pojede na prohlídku kláštera a cestou se
poobědvá v pseudohistorické knajpě. Touha rozhodovat se duší a ne rozumem pramení z těchto
potřeb. Rozhodovat se duší umí jen děti, starci a nebo opilí lidé. Staří tolik nejsme
a alkoholiky ze sebe dělat nechceme. Zbývá nám tedy vrátit se do dětských let a plnit
si své dětské sny. Inspirace na nás dorážela z každé výkladní skříně knihkupectví nebo
antikvariátu. Kam jezdí naši nejznámější cestovatelé a kde se konají nejdobrodružnější
expedice? Jasno bylo hned. Afrika. Afrika magická, Afrika tajemná, která je pořád
ještě divoká a díky politické situaci a vynálezu generála Kalashnikova možná ještě
divočejší než kdy předtím.
Měli jsme tedy cíl. Teď ještě zbývalo rozhodnout se, čím pojedeme. Ani tohle rozhodování
nebylo složité. Auto na tuto výpravu nemusí být rychlé, velké nebo moc pohodlné.
Nemusí být ani moc spolehlivé. Hlavní je, aby se dalo opravit kladivem a klubkem drátu.
Po několika letech věrných služeb automobilu Ondry, vozu generace našich rodičů,
jediného vozu značky Škoda sportovního typu květinové doby, jsme rozhodli, že ideální
bude právě její nejbližší příbuzná: Škoda Octavia Combi. Jednoduché, robustní, i když
trochu staré. Tu se podařilo získat, vyvařit, opravit, vyztužit, upravit,
nalakovat a po zkušební dvoutýdenní cestě po bulharských rozbitých cestách schválit pro výpravu.